Září 2017

PoÚtStČtSoNe
28293031123
45678910
11121314151617
18192021222324
2526272829301
2345678
Čtvrtek 21. 9. 2017
Svátek Sv. Matouše, apoštola a evangelisty
18:15Za + rodiče Karla a Ludmilu Mertovy, bratra Karla a živé a + rodiny


Historie

Nejstarší fotografie kostela z roku 1868

První písemná zmínka o církevní správě ve Fryštáku pochází z roku 1398. Tehdy majitel zdejšího lukovského panství Zdeněk V. ze Šternberka založil za spásu duše svého syna Jana IV., který v témže roce zemřel, nadaci při kostele ve Fryštáku pět marek – grošů ročně. Tento příjem pro fryštácký kostel zajistil na své vsi Mysločovicích a tamním dvoře. Význam fryštácké farnosti začal vzrůstat především po nástupu reformace a později v období třicetileté války. V té době totiž byly okolní farnosti v důsledku hromadného odklonu obyvatelstva od katolické víry rušeny a přičleňovány jako filiální farnosti právě k farnosti fryštácké. Od roku 1480 do roku 1687 patřily k Fryštáku přechodně Kašava a Hvozdná, v letech 1373 až 1813 Lukov, v letech 1530 až 1843 Štípa, v letech 1630 až 1686 také Slušovice, Zlín a Želechovice a mezi léty 1630 až 1736 Trnava a Všemina. V polovině 17. století tedy spadalo pod fryštáckou farnost celkem devět dalších farností. Až do roku 1759 byl Fryšták součástí děkanátu Holešov. V tomto roce vznikl oddělením 11 far od holešovského děkanátu nový děkanát – Vizovice, jehož součástí je fryštácká farnost dosud. Do roku 1829 měl místní farář na faře jednoho kaplana. Tehdy daroval rodák z Fryštáku a holešovský měšťan Josef Schwach 800 zlatých na vydržování dalšího kaplana, takže v 19. století měla farnost kromě faráře ještě dva kaplany. Vůbec nejstarším a nejpodrobnějším pramenem, který se vztahuje k dějinám fryštácké farnosti, je převážně latinsky psaná pamětní kniha, která obsahuje zápisy z let 1617 až 1893.

Budova salesiánského ústavu

V roce 1898 byla pastorační činnost ve Fryštáku výrazně rozšířena založením kláštera kongregace Školských sester III. řádu sv. Františka, které měly svůj mateřinec v Moravské Třebové. Při tomto novém klášteře ve Fryštáku vzniklo i školské zařízení – nejprve mateřská škola a pracovna pro dospívající dívky, a po výstavbě nové velké budovy klášterní školy v roce 1903 také dívčí škola obecná a později i dívčí škola měšťanská (celý komplex budov se nachází vedle fary). Obě tyto školy fungovaly až do roku 1919, kdy je kongregace z existenčních důvodů zrušila. Do roku 1927 měly sestry v budově mateřskou školu a ústav pro slabomyslné děti „Charitas.“

P. Ignác Stuchlý

V roce 1927 přišli pod vedením P. Ignáce Stuchlého do Fryštáku z Itálie salesiáni, kteří zakoupili od sester pro svou činnost objekt bývalého kláštera a začali tak svoji činnost v českých zemích. Zřídili zde Salesiánský ústav „Don Bosco“, což v té době znamenalo gymnázium s internátem, kde se vyučovalo, ale zkoušky se skládaly mimo Fryšták. Salesiánský ústav byl velkým zdrojem pro řeholní povolání. Kromě toho zde byla i oratoř pro místní mládež. V roce 1931 byl dům rozšířen o průčelní část s kaplí, divadelním sálem a tělocvičnou. Působení salesiánů bylo přerušeno krátce za 2. světové války, kdy byla v objektu ubytována mládež z bombardovaného Hamburku, a poté pak na dlouhou dobu v roce 1950, kdy ústav násilně zabrala komunistická vláda v rámci akce „K“. Ke své činnosti ve Fryštáku se salesiáni vrátili do stejných prostor 30. března 1994. Toto salesiánské středisko má dnes název Dům Ignáce Stuchlého SKM.

Mezi významné osobnosti z řad kněží, kteří ve Fryštáku působili, patří např. olomoucký světící biskup Stanislav Zela, litoměřický biskup a kardinál Štěpán Trochta, nynější pražský světící biskup Karel Herbst a především P. Ignác Stuchlý (ve Fryštáku nazývaný Staříček), první český salesián, jehož proces blahořečení nyní probíhá v Římě. V roce 2007 byla k příležitosti 80. výročí příchodu salesiánů do Fryštáku slavnostně odhalena busta P. Ignáce Stuchlého, kterou vytvořil akademický sochař Miroslav Minks. Životopis P. Stuchlého najdete zde.


Farní kostel sv. Mikuláše

Fryštácký kostel není „architektonicky čistý“, lze o něm hovořit nejlépe jako o barokizované stavbě. Celá stavba není stejného stáří. Loď kostela je částečně původní asi ze 16. století a částečně přístavba z roku 1820. Starší část kostela zahrnuje presbytář a prostor pro věřící až po čtvrté, respektive po jedenácté zastavení křížové cesty, včetně bočních oltářů sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Celá tato část je široká 9,6 m. Nová přístavba má šířku 13,6 m a zahrnuje zbytek lodi, včetně kůru a věže. Klenba je rozdělena deseti pásy, které se opírají o pilíře, jejichž šířka je 105 či 117 cm. Výška pilířů je pět metrů, vlastní klenba je vysoká osm metrů. V roce 1912 byla klenba kostela kvůli zhoršené statice zpevněna silnými železnými traverzami. Loď kostela má celkem šest vchodů - tři v průčelí kostela a tři v presbytáři. Dnes se používají pouze dva.

Exteriér

Kostel na přelomu 19. a 20. století

Farní kostel byl sv. Mikuláši zasvěcen zřejmě od prvopočátků. První kostelík zde nechali postavit asi ve 13. nebo 14. století páni z hradu Lukova (snad Šternberkové). Z něj se ale nic nedochovalo. Kolem roku 1600 měl kostel kromě hlavního oltáře ještě dva boční oltáře a také věž, která však nebyla součástí stavby a stála bokem. Byla dřevěná, pokrytá šindelem a visely v ní tři zvony. Novou věž, která byla patrně už součástí kostela, nechal roku 1679 vlastními náklady a za pomoci obce postavit fryštácký rodák a farář v Bystřici pod Hostýnem P. Tobiáš Schwach. Tato věž však byla v roce 1731 stržena bouří. Další nová věž byla postavena roku 1820.

Kostel dříve obklopoval také hřbitov, který byl v roce 1820 při rozšiřování kostela zrušen. Místo něj byl založen hřbitov nový na dnešním místě za sokolovnou. Ostatky byly postupně vykopávány a ukládány do vstupní chodby krypty, která se nachází pod kostelem. V této kryptě byli už dříve pohřbeni někteří členové rodu Minkwitzburků, kteří vlastnili panství na přelomu 17. a 18. století, dále pak lukovský purkrabí Jan Zeleczký a dva fryštáčtí faráři. Barokní pískovcový kamenný kříž, který stojí před kostelem, pochází z roku 1763.

V neděli 29. září 1841 vypukl ve Fryštáku rozsáhlý požár, který zničil téměř celou tehdejší zástavbu. Obětí živlu se stal také fryštácký kostel. Oheň roztavil všechny tři zvony, zřítily se hodiny a následně vzplála i celá loď kostela. Požáru pravděpodobně padla za oběť i původní stará dřevěná zvonice, která stála vedle kostela někdy od počátku 17. století.

Po požáru nechal patron kostela – hrabě Josef August Seilern Aspang, pokrýt střechu i věž břidlicí (dříve byl kostel kryt vlašským šindelem). Dále nechal opravit celý vnitřek i vnějšek kostela a daroval zde také velké množství nového vybavení, včetně varhan (staré zřejmě shořely při požáru). V roce 1847 byla postavena na dnešním místě nová sakristie s oratoří v patře (dříve byla za oltářem).

Poslední velká generální oprava kostela se uskutečnila v letech 1967 až 1969. Byla při ní mj. nově pokryta věž a kostel byl zvenčí také celý nově omítnut. Mezi rekonstrukce provedené v nedávné době patří např. úprava prostoru mezi kostelem a farou (2007) nebo oprava kříže před kostelem (2009).

Interiér

Kostelní loď v 70. letech minulého století

Za hlavním oltářem ve sloupoví z umělého mramoru visí obraz sv. Mikuláše, biskupa, kterému je kostel zasvěcen. Obraz namaloval neznámý autor a kostelu jej po požáru věnoval hrabě Josef August Seilern. Po obou stranách obrazu mezi sloupy stojí sochy sv. Ambrože a sv. Augustina.

Původní hlavní barokní oltář byl dřevěný a pocházel z roku 1656. Dnešní mramorový oltář byl vybudován v roce 1903. Mimo něj se v lodi kostela nacházejí ještě další čtyři boční oltáře. Oltářní obrazy před předními lavicemi pocházejí patrně z 18. století. Na levé straně je obraz sv. Norfulky (Notburgy), patronky služebných, na pravé straně obraz Svaté rodiny. Boční oltáře uprostřed chrámové lodi byly vybudovány při opravách kostela po požáru v roce 1841. Jsou na nich umístěny obrazy sv. Václava (na levé straně) a sv. Jana Nepomuckého (na pravé straně). Oba původně namaloval v roce 1850 vídeňský malíř Brunner a kostel je získal darem od hraběte Seilerna. V roce 1928 byl obraz sv. Václava pro špatný stav nahrazen novým obrazem stejného světce, který namaloval malíř Adolf Heller.

Patrně nejstaršími částmi interiéru kostela jsou kazatelna a křtitelnice. Pocházejí z počátku 17. století a po požáru v roce 1841 byly opravovány. Křtitelnice je z mramoru. Nad ní se nachází sousoší sv. Jana křtícího Krista v řece Jordánu z konce 18. století. Barevně zdobená okna nad bočními oltáři vyrobila firma Škarda v Brně v roce 1885. Na oknech nad zadními bočními oltáři jsou namalováni sv. Josef a sv. Valentin (nad oltářem sv. Jana Nepomuckého), a sv. Antonín a sv. Františka (nad oltářem sv. Václava). Na dalších dvou oknech nad předními bočními oltáři jsou vyobrazeni sv. Terezie z Avily (nad oltářem Svaté rodiny) a Boží Trojice (nad oltářem sv. Norfulky).

Varhany koncem 70. let minulého století

Dlažba v chrámové lodi byla až do konce 19. století kamenná. V roce 1897 byl kostel vydlážděn novou šamotovou dlažbou. Křížová cesta pochází z roku 1891. Boží hrob byl vytvořen v 80. letech 19. století. Lavice jsou snad někdy z první poloviny 19. století. Podél zdí jsou umístěny umělecky zdobené postavníky řemeslnických cechů, které fungovaly ve Fryštáku až do 19. století. Tyto postavníky označovaly lavice určené členům příslušného cechu. Pod kůrem se nachází také kaple Dona Boska s obrazem tohoto světce, vyzdobená v roce 1987. Autorem mozaikové výzdoby je Hugo Verbický.

Varhany pocházejí z roku 1931 a vyrobila je firma Tuček – Kutná Hora. V roce 1977 byly přebudovány do dnešní podoby. Z původních varhan, které byly v kostele postaveny po požáru kostela v polovině 19 století, se zachovala pouze skříň, která pochází přibližně z přelomu 18. a 19. století.

Na věži visí čtyři zvony: Nejstarší a zároveň nejmenší z nich – tzv. sanktusáček (z roku 1842), a další tři velké zvony Svatý Václav (1922), Panna Maria (1981) a Svatý Mikuláš (1981). Ani této farnosti se nevyhnuly válečné rekvizice zvonů – první v roce 1917 a druhá v roce 1942.

Nejvzácnější součástí kostelního inventáře je pozdně gotická stříbrná monstrance z konce 15. století, kterou darovali snad lukovští Šternberkové původnímu gotickému kostelíku blahoslavené Panny Marie v nedaleké Štípě. Tam se monstrance stala součástí tzv. poutního pokladu. Po zrušení štípské farnosti v roce 1530 se monstrance dostala do Fryštáku. Zde byla v roce 1810 vykoupena místními farníky před hrozící rekvizicí a stala se tak majetkem fryštácké farnosti. V současné době je monstrance dlouhodobě zapůjčena do Arcidiecézního muzea v Olomouci, kde je součástí stálé expozice.

Autor: Vít Němec © 2009