Letošní fryštácká farní a modlitební pouť za sv. Ludmilou a sv. Václavem mířila do Tetína u Berouna a následně do stověžaté matičky Prahy, do katedrály sv. Víta, Vojtěcha a Václava. Před půl šestou ráno byli na náměstí důsledně shromážděni již všichni nedočkavci a autobus přijel takřka na minutu přesně. Byli jsme plní takřka do posledního místečka. Vyrazili jsme v ranním šeru směrem Brno a dále směr Praha. Otec Josef nám dal první dvě hodiny „k dospání“, za což mu byli mnozí vděčni. Kdesi nad Jihlavou jsme se pod vedením první manželské dvojice pomodlili první biblický růženec, a to radostný. Úmysl modlitby byl náš národ a oživení naší víry. Po modlitbě nás pan farář seznámil s osobností sv. Ludmily a s činností Spolku sv. Ludmila 1100 let, založeného roku 2015. Následně jsme se pod vedením další manželské dvojice pomodlili růženec světla.
Tetína jsme dosáhli zhruba v 11 hodin. Prohlídka areálu začala v kostele sv. Ludmily, kde nás přivítala paní průvodkyně, která naprosto dokonale hovořila nejen o historii, ale i o svaté Ludmily, o tom, jak Tetín vypadal v její době a co zde najdeme dnes. Na oltářním obraze je sv. Ludmila, která spolu s knězem Pavlem vyučuje malého (budoucího) sv. Václava. Po přednášce paní průvodkyně nelze nedoporučit Kroniku českou Václava Hájka z Libočan, který na Tetíně svého času působil, protože v Tetíně si tohoto kněze velmi považují, ačkoli František Palacký se o jeho historickém díle vyjádřil nevalně.
Z kostela sv. Ludmily jsme přešli do kostelíka sv. Kateřiny Alexandrijské, který stojí hned vedle a je nejstarším tetínským kostelem. Má vynikající akustiku a celkově působí velmi útulně. Na oltářním obraze je uprostřed sv. Kateřina Alexandrijská, napravo od ní sv. Anna s malou Marií a nalevo sv. Ferdinand, světci připomínající stavitele kostela. Odsud jsme šli již kratší procházkou ke kostelu sv. Jana Nepomuckého, v němž byla zrovna výstava fotografií s Olgou Havlovou. Na oltářním obraze je přirozeně sv. Jan Nepomucký a paní průvodkyně nás upozornila na místo před obětním stolem, kde je prý „energie“. Někteří naši poutníci se na něj zkusili postavit, ale nelevitovali.
Prohlídku jsme ukončili právě v poledne, kdy začaly zvonit tetínské zvony. Vrátili jsme se do kostela sv. Ludmily, kde jsme měli bohoslužbu a při níž otec Josef požádal sv. Ludmilu, aby nad našimi mladými poutníky držela svou ochrannou ruku. Zpívali jsme Ještě než vzpjal se první chrám nad vrchy této země, ještě než pokoj vešel k nám a zvon se ozval temně… (Kancionál 832).
Pod vedením Leoše Zelinky jsme se po bohoslužbě vypravili na hrad – tedy, jeho zříceninu, odkud je nádherný výhled na řeku Berounku a okolní vrchy. Chvíli jsme zde vzdávali díky za příznivé počasí a pak se vydali, kolem 14. hodiny, na cestu do Prahy, kde nás měl čekat před 16. hodinou pan biskup Karel Herbst.
Jelikož jsme do Prahy dorazili v dobrém čase, šli jsme navštívit hrob kněžny Ludmily do románského kostela sv. Jiří za katedrálou. Stavba baziliky sv. Jiří je jednoduše nádherná! Slečna u vstupu nás po žádosti otce Josefa velkoryse pustila jako poutnickou skupinu bez lístku, a tak jsme mohli obdivovat skvostný interiér. Románské okénka s prostředními sloupky, fresky na stropě a v hlavní lodi dřevěný strop, přirozeně z doby pozdější.
Před 16. hodinou se mezi námi zjevil pan biskup Herbst a šli jsme ke katedrále, kde na nás čekal Damián Faber, který nám dělal průvodce. Začal tzv. od Adama, aby přednáška byla smysluplná a historii vykládal způsobem, jako kdyby u toho byl. Představil všechny stavitele katedrály i její historii a upozornil na mnohé zajímavosti, které v katedrále jsou. Např. asi nejznámější vitrážové okno Alfonse Muchy, které znázorňuje historii křesťanství v Českých zemích, počínaje příchodem sv. Cyrila a Metoděje a křtem knížete Bořivoje a sv. Ludmily. Mohli jsme se podívat i do sakristie, v níž se nacházejí ojedinělé architektonické prvky, navržené mistrem Petrem Parléřem – visuté svorníky (pro názornost račte pohlédnou na stokorunovou bankovku). V sakristii jsou i obrazy téměř všech pražských arcibiskupů. Ze sakristie jsme se přesunuli do Svatováclavské kaple, která je jedním slovem úchvatná... a musíte ji prostě vidět, protože nelze popsat. Hrob sv. Václava je od doby, kdy sem byly jeho ostatky přeneseny, stále na svém místě, nikdy se poloha nezměnila, pouze snad vyvýšením celkové stavby katedrály. Prohlídku jsme ukončili v nejstarší části katedrály čili za presbytářem. Nachází se zde mimo jiné královská oratoř vybudovaná Benediktem Riedem.
Po rozloučení s panem biskupem nás čekala téměř čtyřhodinová cesta zpět na Moravu, při níž jsme se pomodlili ještě třetí růženec, a to slavný.
Děkujeme za krásnou duchovní i poznávací pouť!
Pavla Jungmannová