Svátost smíření
Svátost smíření
"Ti, kdo přistupují ke svátosti pokání, dostávají od Božího milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou zranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení" (KKC 1422).
Svátost smíření někdy nazývaná jako (svatá) zpověď je setkání s Ježíšem, který mi odpouští hříchy.
Hříchem se myslí, jakékoliv porušení a poškození vztahu k Bohu, k druhým lidem a k sobě. První křesťané nazývali hřích řeckým slovem hamartia. Byl to termín převzatý ze světského života. Hamartia byla situace lukostřelce, který se netrefil do terče. Dneska bychom tedy mohli místo slova „hřích“ použít slovo „trefa vedle“. Hřích je tedy situace člověka, který se míjí svým cílem. Míjí se s Bohem i s druhými. Člověk po hříchu většinou prožívá pocity hnusu, odporu, ponížení, krachu, ohluchnutí, zaslepenosti, tmy, smutku, tvrdosti, chladu. Hřích chce totiž člověka vyloučit, vyčlenit ze společenství.
A právě Ježíš může takovému člověku pomoci dostat se z tohoto vězení ven. Podmínkou je, že člověk lituje toho, co způsobil a čím tento vztah narušil. Najde odvahu a tyto věci vyzná před knězem, který zde zastupuje samotného Ježíše. Je nutné vyznat všechny hříchy, ony "trefy vedle". Pak následuje modlitba rozhřešení, po níž člověk dostává pokání, které má za cíl napravit porušený vztah, jak na rovině duchovní, tak i lidské.
Slavení svátosti smíření
Svátost smíření či pokání slouží k odpuštění hříchů těm, kdo byli v katolické církvi pokřtěni, litují svých hříchů, nesetrvávají v situaci, která je nedovolená (např. neplatné manželství) a mají touhu po zlepšení.
Každý katolík by se měl vyzpovídat alespoň jednou za rok, nejlépe v postní době, a kromě toho vždy, když se těžce proviní. Svátost smíření je ovšem užitečná i tehdy, když člověk nemá na svědomí těžké hříchy (tj. zcela vědomé a zcela svobodné rozhodnutí se vykonat nějaký čin proti Boží vůli v závažné záležitosti).
Pravidelná příležitost ke slavení svátosti smíření je v naší farnosti vždy před bohoslužbou. Je samozřejmě možné (a často i vhodné) i mimo tyto doby o svátost smíření kněze požádat osobně nebo telefonicky.
Příprava ke svátosti smíření
K první svátosti smíření se většinou připravují děti školního věku v rámci přípravy na první svaté přijímání.
Pokud se někdo poté, co začal praktikovat křesťanskou víru, od ní na delší čas odklonil, je vhodné svůj návrat k životu z víry zpečetit slavením tzv. "generální zpovědi", tj. slavením svátosti smíření, ve které svěřujeme Bohu celý svůj život z období našeho odklonu od něj. V tom případě je vhodné se na takovéto slavení nejprve připravit pastoračním rozhovorem s knězem.
Pokud byl někdo pokřtěn jako malé dítě a nikdy víru nepraktikoval, slavení svátosti smíření se pak stává součástí jeho dlouhodobé přípravy na obnovu křtu, která je podobná přípravě na křest dospělých (viz oddíl Křest).
Při běžném pravidelném slavení svátosti smíření je vhodná osobní příprava doprovázená životní reflexí a modlitbou, k čemuž lze použít i nějaké, dnešní době přizpůsobené "zpovědní zrcadlo". Pomoci zde mohou různé texty jako "pomůcky ke zpytování svědomí" - ( podle Božího slova, podle vztahů v našem životě, podle manželského slibu, podle Desatera...).