Ministranti

Ministranti

Ministrant – přisluhující, od latinského slova ministrare (sloužit) je v tradici Římskokatolické církve pomocník u oltáře, který přisluhuje při bohoslužbách. Předobraz najdeme už ve Starém Zákoně, kde chlapec Samuel slouží v blízkosti Hospodinovy archy (1Sam 3,1-10). Ministrování bylo původně čistě mužskou záležitostí, i dnes jsou ve farnostech ministranty především chlapci a muži. Mezi hlavní patrony a vzory pro ministranty patří římský chlapec Tarsicius, který byl pověřen, aby nesl křesťanům, kteří čekali na mučednickou smrt, Eucharistii (Tělo Kristovo). V našich dějinách zmiňme například knížete sv. Václava, který v dětství i v dospělosti ministroval u oltáře a sám chystal vše potřebné na mši svatou.

Ministrant má být člověkem, který je ochotný nezištně sloužit Ježíši Kristu a lidem i v běžném životě (doma, ve škole, v práci). 

Slovy Kuby

„V naší „flotile" je nás aktuálně kolem třinácti ve věku od deseti pětadvaceti let. Během roku se potkáváme na zkouškách před Velikonocemi a Vánocemi, případně dalších významných událostech. Jindy si vyrazíme zase jenom tak mimo kostel na nějaký výlet anebo se potkáme, aby jsme si popovídali o všedních starostech. Během roku se snažíme pravidelně docházet na bohoslužby, či jiné události jako svatby či pohřby, aby jsme byli nápomocni knězi."